“Stavíme mosty pro děti, které to potřebují”
Ukrajinské asistentky pedagoga hrají důležitou roli v českých školách.
- Available in:
- English
- Czech
Yana pochází z malého města ležícího zhruba 100 kilometrů od Charkova. Na Ukrajině pracovala jako asistentka ředitele v ukrajinské pobočce české firmy, a zároveň se přes léto starala o vlastní farmu. Hned na začátku války ale musela svůj domov opustit.
“Měsíc po začátku války náš starosta ohlásil evakuaci, tak jsme se rodiči a dvěma kočkami odešli na západní Ukrajinu. Nezůstala jsem tam dlouho, moje rodina má kamarády v Česku, konkrétně v Rožmitálu.
Nabídli nám pomoc, tak jsem přijela za nimi. Rodiče mě odvezli na hranice se Slovenskem, ale překročit už jsem je musela pěšky sama. Byla to náročná cesta, ale teď už se tu cítím, jako bych v České republice měla druhou rodinu,” uvádí Yana svůj příběh.
Díky práci pro českou firmu měla Yana základy češtiny a už dva týdny po příjezdu začala pracovat v místní základní škole. V Rožmitálu bydlí díky ubytovacím kapacitám a pracovním možnostem řada ukrajinských rodin a školu navštěvuje 35 dětí z Ukrajiny, které se aktivně zapojují do výuky.
Ve škole Yana chvíli pracovala jako uklízečka a zároveň vedla adaptační hodiny a kurzy češtiny. Postupně se začala věnovat práci asistentky pedagoga, ale k práci s dětmi potřebovala dodatečnou přípravu. Ve škole ji doporučili kvalifikační kurz organizovaný Vzdělávacím institutem středočeského kraje ve spolupráci s dalšími krajskými vzdělávacími institucemi a Dětským fondem OSN UNICEF.
„Nemám pedagogické vzdělání a chtěla jsem vědět, jak správně pomoci dětem. Proto jsem se přihlásila na kurz pro asistenty pedagoga. Vedli ho opravdoví profesionálové ve svém oboru, s velkou pedagogickou praxí. Z přednášek jsem měla radost, protože učitelé mluvili opravdu ze srdce. Říkají to tak pěkně, umí vše vysvětlit, poradit, pomáhají, odpovídají na otázky, jak správně s dětmi pracovat, všechno z praxe, nejen teorie. I když někdo nemá pedagogické vzdělání a chce pracovat s dětmi, tenhle kurz mu pomůže,“ doplnila Yana.
Vzdělávací institut organizuje kurzy pro asistenty pedagoga ve spolupráci s UNICEF od září 2022. Podporují tím ukrajinské a české asistentky a asistenty a potažmo zajišťují podporu dětí se speciálními potřebami napříč celou Českou republikou. V každé třídě je 20 studentů, aby měli pedagogové možnost se všem věnovat individuálně. Kurzy jsou velmi populární, v prvním pololetí školního roku 2022/23 kurz absolvovalo 600 studentek a studentů a na příští rok je jich zapsáno už více než 800. Díky podpoře UNICEF mají ukrajinští i čeští účastníci vzdělání zdarma.
Aby zahraniční asistenti a asistentky mohli složit závěrečné zkoušky, musí se naučit velmi dobře česky. Proto v rámci kurzů institut spolu s UNICEF podporují i hodiny češtiny.
“Z kurzu už mi zbývá jen únorová závěrečná zkouška. Největší výzvou pro mě bylo napsat závěrečnou práci v češtině, musela jsem si ji nejdříve napsat ukrajinsky a potom ji přeložit do češtiny, ještě ji musím obhájit, také v češtině.“
Během kurzu Yana pracovala hlavně s žáky na prvním stupni, v první a čtvrté třídě, ve kterých je ukrajinských dětí nejvíc. Ve čtvrté třídě je osm ukrajinských dětí, které se díky její pomoci úspěšně zapojují do výuky. “Je to stresující, když něčemu nerozumíte, i pro dospělého. Nemůžu si sednout vedle každého žáka, ale jsem během hodiny neustále s nimi, a když vidím, že potřebují pomoci s úkolem, vysvětlím, co je potřeba. Přeložím, čemu nerozumí, to je potřeba skoro ze všeho nejvíc. Mám s dětmi také hodiny češtiny jako druhého jazyka. Teď jsme dělali slovní druhy, to je pro ně komplikované, tak jsem pro ně například vyráběla tabulky, které jim studium zjednoduší, nebo je učím, jak pracovat se slovníkem, ať si umí informace najít i sami,” popisuje Yana svůj den ve škole a vztahy mezi dětmi.
“Škola pořádá pro děti hodně akcí, například na Halloween jsme měli akci i s přespáváním ve škole, pro české i ukrajinské děti, ty pak mají větší šanci se zapojit do kolektivu. Například v deváté třídě máme kluka, který se zapojil úplně fantasticky, hraje s ostatními fotbal, tráví přestávky s českými spolužáky. I v dalších třídách se ukrajinské děti zapojují do sportovních aktivit, máme tu kromě fotbalu například judo, další děti společně chodí na kroužek klavíru nebo malování,” dodává Yana.
Yana si na kurzu vytvořila přátele jak z řad ukrajinských, tak českých studentů. V Čechách, zejména v Rožmitále, se setkávala s velmi pozitivním přístupem, děti, její kolegové a všichni v okolí si jí cení a rychle ji přijali mezi sebe.
“S učiteli se mi pracuje výborně. Je vidět, že mají o děti opravdový zájem. Například za mnou přijdou a zeptají se, jestli můžu přeložit test pro děti, chtějí, aby byly úspěšné. Nikdy jinde jsem neměla tak dobrý kolektiv, jsou to všechno inteligentní lidé, kteří vám vyjdou vstříc a problémy řešíme společně.”
Podobně vnímá i život České republice: “U nás je to stejné jako tady a všude jinde. Lidskost nemá s národností nic společného. Ne všichni se chovají přátelsky, ale já jsem tu nikdy neměla pocit, že jsem cizí, že sem nepatřím a ve škole, s dětmi i učiteli, fungujeme výborně a jsem moc vděčná všem lidem, kteří mi pomohli.“
Přestože je její situace nejistá, Yana přistupuje k životu s pozitivním nadhledem. Ať už zůstane v Rožmitále nebo bude mít možnost vrátit se na Ukrajinu, v jedné věci si je jistá. Práce s dětmi ji naplňuje a chce se jí věnovat nadále.
“Chtěla bych pracovat ve škole, pomáhat dětem, ale válka mě naučila žít dneškem. Uvidíme, co bude dál. Nikdy jsem netušila, jak ráda budu pracovat s dětmi, ale našla jsem se v tom a chci pokračovat. Děti potřebují někoho, na koho se mohou obrátit, kdo jim rozumí, z koho cítí jistotu. Když nerozumí jazyku, cizojazyčný asistent pedagog může být tím, kdo jim zprostředkuje porozumění s učiteli nebo se propojí s rodiči, kteří také často nerozumí informacím, které jim škola sděluje. Jsme takoví propojovatelé a stavitelé mostů.”
“Pokud někdo uvažuje o tom, že by se chtěl zapojit stejně jako já, řekla bych jen jděte na to, mějte tu odvahu, stačí se nebát. Všechen strach máme v hlavě, když si řekněme, že něco chceme dokázat, tak to půjde. Člověk se občas brání přijmout jinou kulturu a žít podle jiných pravidel. Jen říkat co se vám nelíbí, s tím se nikam nedostanete. Ale pokud chcete a jste ochotní se přizpůsobit, vždycky se můžete zapojit a něco dokázat”.
